|
||
Enduro Rival 7
Před popisem tohoto modelu se je třeba vrátit téměř o 10 let zpátky, kdy se v časopisu Modelář začaly objevovat články Pavla Lišhaka o kategorii Enduro. V té době to byla docela bomba, elektrolety v té době vypadaly trochu jinak než je dnes (sakra, to je strašné se v 28 letech moci plným právem pokládat za pamětníka, ale v elektroletech je to realita). Filozofie Endura byla založená na převodovaných motorech řady Speed 400, ve spojení s větší kapacitou baterií než bylo pro tyto motory obvyklé se velmi podstatně prodloužila doba chodu motoru. P. Lišhak kromě propagace této kategorie i vytvořil řadu modelů Rival (kromě Endur i házedla, viz zde) s některými typickými konstrukčními prvky. Bez nadsázky lze říci, že řešení těchto modelů je dodnes naprosto vynikající a všem bych doporučil pokusit se dostat k jejich plánům. Rival 7 je v této řadě zaměřen na maximální dobu motorového letu. Proto má poměrně velké rozpětí (1700mm) a silně klenutý profil. Poměrně hodně odlehčená je i konstrukce křídla. Výsledek je opravdu docela dobrý, model byl po svém dokončení někdy v roce 1992 schopen letu i s tehdy obvyklými servy o váze 45g a s přijímačem Modela (dalších 45g). S 6ti články ve velikosti SC o kapacitě 1700mAh pak byla doba motorového letu přes 20 minut (motor je S400 s převodem 1:6). Letos jsem model znovu uvedl do chodu, nyní ovšem již se servy 9gramů a menším přijímačem. Výsledkem odlehčení o skoro 100 gramů je další zlepšení letových vlastností. Nicméně přeci jen se již začalo projevovat značné olétání modelu, navíc skutečně dokonalé výkonnosti bránilo i to, že byl model původně navržen pro větší vybavení, což zbytečně zvyšovalo hmotnost a čelní průřez trupu. Proto jsem ho po menším poškození při soutěži F5B/N prozatím odložil a patrně ho již znovu nevytáhnu. Vážně ale uvažuji o stavbě zcela nového exempláře, postaveném již zcela s využitím dnešních technologií, skutečně to stojí za to...
|
||
