Modelweb

 

Soutěže

Články

Letadla

Lodě

Auta

Fotogalérie

Homepage

 

Absolut F3K #1

Tento článek byl uveřejněn v časopise RC Modely 3/2001. Na tomto místě uveřejňuji mírně aktualizovanou verzi s poněkd vyšším počtem fotografií.

Moje pokusy s RC házedly pro kruhový hod (dále SAL) jsem zahájil v srpnu 2000 pod dojmem vystoupení rakouských modelářů na EuroCupu ve Spořicích. Prvním pokusem byl upravený Reflex 4. Výsledky nebyly nijak oslnivé, šlo nicméně o velmi cenné zkušenosti, které mi později rozhodně pomohly. Bylo ale jasné, že pro skutečně špičkové létání v této kategorii takovýto model stačit nebude. V říjnu 2000 jsem si proto objednal dvě kompozitová křídla, která jsou podle návrhu Wolfganga Zacha vyráběna na Slovensku. V listopadu mi pak tato křídla dorazila a nastal čas realizace soutěžního speciálu.

Rozhodl jsem se pro poněkud neobvyklý postup a první z křídel jsem velmi rychle přizpůsobil k trupu od svého pokusného Reflexu 4 (ocasní plochy již byly pro SAL upraveny). Díky tomu jsem měl první kompozitový model pro ověření vlastností hotový za necelý týden (obr. 5). Využil jsem ho k ověření vlastností, tréningu hodu, ověření vhodného naprogramování vysílače, atd. Model létal perfektně, nicméně starý, mnohokrát opravovaný trup spolu s dalšími nedodělky vedl k vyšší hmotnosti (cca 300g) a na speciál L. Novotného nestačil. Proto jsem přistoupil ke stavbě nyní již plnohodnotného modelu, kterým se budu zabývat  v tomto článku. Ještě dodávám, že křídlo testy celkem podle očekávání přežilo a v blízké budoucnosti ho využiji pro další plnohodnotný speciál.

A nyní již k mému současnému modelu, pro který používám pracovní název Absolut F3K.

Křídlo je dnes již klasické kompozitové s křidélky ovládanými dvěma mikroservy. Křidélka jsou jen na koncích křídel, klapky po celém rozpětí jsem nepoužil. Důvod však poctivě řečeno není aerodynamický, nýbrž jen a pouze mnohem snazší realizace. U klapek po celém rozpětí je totiž u křídla s lomením do U nutné poměrně problematické propojení v místě lomení a do toho se mi příliš nechtělo. Serva jsem použil Graupner C1041 (5,6g, kuličkové ložisko) s odříznutými patkami, do křídla jsou vlepena silikonovým tmelem na zrcadla od firmy Soudal (ke koupi v Bauhausu a podobných obchodech). Náhon je v mém případě řešen klasicky, dokonalé skrytí dovnitř křídla se mi zdá skoro zbytečné, řešení je patrné z fotografie. Propojovací kabely k servům jsou prodlouženy (rozhodně připájet, ne konektory) a ve středu křídla jsou připájeny na starý známý čtyřkolíkový konektor Modela (v křídle je samec, v trupu samice). Pro vlepení konektoru do křídla se mi osvědčilo polyuretanové lepidlo Purex, v trupu jsem ho kombinoval s „gumovým“ kyanoakrylátem Snap. Podotýkám, že model prakticky nerozebírám a vozím ho sestavený na zadním sedadle Felicie, proto si s tímto konektorem moc starostí nedělám, pro časté rozebírání by se však možná našlo i lepší řešení. Upevnění křídla je kombinací kolíku v náběžné hraně a šroubu M3 u odtokové hrany (v křídle je již z výroby takový plastový důlek a právě v něm je otvor pro šroub). Poslední prací na křídle je otvor nebo kolík pro držení při hodu. Na rozdíl od L. Novotného používám „díru“. Je to na dlouhou debatu, faktem ale je, že s kolíkem je mnohem větší riziko stržení při hodu a osobně preferuji spolehlivost. Za zajímavou inspiraci, kterou asi otestuji na příštím modelu pokládám „dvouděrové“ řešení, viz fotografie detailu modelu W. Zacha (obr 3).

Jako trup jsem použil známý polotovar na Reflex od firmy LS model. První věcí,  kterou je při stavbě nutno udělat, je maximální možné obroušení uhlíkové trubky, která je nosníkem ocasních ploch. Těžko se to kvantifikuje a chce to trochu citu, odlehčení je ale velmi žádoucí (nesmí se to ale přehnat). Trubku poté vlepíme do gondoly skoro stejně jako u Reflexu (Leoš Svoboda jistě na požádání dodá návod ke stavbě Reflexu i k samotnému trupu), tedy s pomocnou balzovou přepážkou. Délka trubky od konce gondoly je 560mm, neboli 640mm od odtokové hrany křídla. K lepení je použit 5ti minutový epoxid, spoj přepážky s gondolou jsem po zaschnutí ještě „opatlal“ Purexem, který vypěněním zvětší styčnou plochu. Dalším krokem je vylití prostoru pro upevňovací kolík v náběžné hraně křídla epoxidem s plnidlem. Opět odkazuji na návod k Reflexu, u SAL verze je však tento bod mnohem důležitější. Dokonalé vyplnění je v tomto případě důležitější než minimální hmotnost! Podélná přepážka trupu z pevné balsy 3mm je u SAL verze umístěna jinak, konkrétně až úplně nahoře na doraz k loži křídla, lepíme Purexem. Pak již jen vlepíme lišty pro uložení serv a tím je vnitřek gondoly hotov.
Nyní je třeba realizovat lože křídla. Vyvrtejte otvor pro kolík v náběžné hraně, otvor musí být co nejvýš. Po přiložení křídla vyvrtejte otvor pro upevňovací šroub M3, otvor poté zvětšete tak, aby se do něj dala vložit duralová matice MPJET No.1020, kterou přilepíte k horní části trupu kyanoakrylátovým lepidlem. Pokud popis nechápete, dojděte si tuto matici koupit a po jejím prohlédnutí vám bude vše jasné, vykládá se to mnohem hůře… Jelikož má křídlo profil RG 15, nebude vám na trupu sedět. Řešení je naštěstí triviální – nalepte na dosedací plochu křídla kvalitní lepící pásku jako separátor a naseparujte kolík a upevňovací šroub voskem. A teď již asi každý tuší, co bude následovat – na dosedací plochu trupu naneste tlustou vrstvu epoxidu s plnidlem, nasaďte a přišroubujte křídlo, otřete epoxid, který vyteče a to je vlastně vše. Po zatuhnutí je lože hotové, jaksi navíc se epoxidem rovněž dokonaleji upevní zmíněná duralová matice.
Ocasní plochy jsem zhotovil z vybírané balsy 3mm. Po vyztužení uhlíkovými pásky cca 0,3x3mm (viz obr. 2) jsou třikrát lakovány a na závěr nastříkány (spíše jen poprášeny!!) reflexní barvou ve spreji. POZOR!! Svislá ocasní plocha musí být z jediného kusu balsy a vlepená do zářezu v uhlíkové trubce! Při opačném postupu, tedy výřezu v SOP se patrně již při prvním přistání rozštípne. Toto je vlastní zkušenost, SOP jsem musel předělávat… Co se týče tvaru ocasních ploch, leckoho asi zaujme to, že SOP je z větší části pod trupem. Toto řešení by mělo přinést lepší vlastnosti v kroužení, nevýhodou je samozřejmě vyšší zranitelnost při přistání. Pokud ji nalepíte opačně, asi se nic nestane, mohutnost však doporučuji zachovat. Rozměry ocasních ploch jsou následující: VOP má rozpětí 300mm, hloubku u kořene 80mm, hloubka výškového kormidla je 27mm. SOP je 217mm vysoká, hloubka u kořene je 82mm, pohyblivá část má hloubku 28mm a osa trupu prochází 80mm od jejího horního konce.
Pro ovládání kormidel používám běžné bílé teflonové bowdeny s ocelovou strunou 0,5mm, pro omezení vůlí je nutné dát na VOP a raději i SOP do protitahu gumičku. Kdosi to sice označil za návrat k „špagomatiku“ (pamětníci jistě nostalgicky vzpomenou), funguje to ale perfektně. Podle mého názoru jsou dokonale provedené lehoučké lankové náhony v modelu L. Novotného (RCM 2/2001) tak trochu znouzectnost zaviněná tím, že jinak překrásný rakouský uhlíkový trup má poměrně krátký nos. Proto by váha lanovodů komplikovala vyvážení při použití lehké palubní části RC soupravy (samozřejmě nikdo nechce použít dovažovací olovo). Trup Reflexu je v tomto bodě podle mého názoru lepší. A pak má ještě jednu výhodu - výše popsaným postupem získáte za pouhých cca 600 korun trup defakto rovnocenný v minulém čísle popsanému uhlíkovému, který však stojí cca 120DM. To není marné, že?
RC vybavení je klasické, serva v křídlech jsem již popsal, v trupu doporučuji typ C1081, jak je ale patrné z fotografie (obr. 4), v mém exempláři jsou běžná C241. Jako přijímač se mi skvěle osvědčuje nový REX5, jeho použití ale předpokládá vysílač, kterému pro požadované mixy stačí 5 kanálů. U FC-16 to s trochou úsilí jde, některé soupravy však vyžadují připojení křidélek na kanály 1 a 7. Pak nezbývá jiná volba než REX7, který se do trupu rovněž vejde. Napájení je 4x110mAh, naléhavě doporučuji Sanyo Cadnica, 4 serva již mají ve špičkách značný odběr a méně tvrdé články budou mít potíže. Upozorňuji, že na poslední soutěži jsem dobíjel po každé úloze a podle PPI2 bylo vždy dobito 40-60mAh, akumulátory tedy vydrží maximálně dvě soutěžní kola!!! Hmotnost modelu s přijímačem REX5, akumulátory 4x110mAh a servy 2x5,6g a 2x9g je něco přes 260 gramů, což se jeví jako vyhovující, optimum by podle mého názoru bylo někde kolem 240g. Menší hmotnost by s daným křídlem asi již nic nepřinesla.
Létání a hody skoro nemá cenu popisovat, doslova bych opakoval slova z článku v minulém čísle. Pouze bych snad zdůraznil nutnost létat v režimu optimální klouzavosti, tedy při proti klasickým modelům poměrně rychle. Obecně je pilotáž příjemná, proti Reflexu 4 je podle mého názoru méně záludný. V souhrnu jsem s modelem velmi spokojen a pevně věřím, že vítězství hned na první soutěži s ním létané (Vypich, 28.1.2001) nebylo poslední. 
Pozn.: následovalo druhé místo, třetí soutěž se mi nepodařila a skončil jsem až sedmý. Další akce je 28.4. v Lipencích, uvidíme...

Tomáš Hrubý

abs-1.JPG (11713 bytes) abs-2.JPG (33723 bytes)
abs-3.JPG (52636 bytes) abs-4.JPG (70005 bytes)
abs-5.jpg (47472 bytes) abs-6.jpg (48816 bytes)

 

Poslední aktualizace 18.04.2001 20:28:49

 

(C) Tomáš Hrubý, 2000-2004